Pražáci, bacha na Valachy...!


Tenhle textík koluje českým internetem jako smršť. Vím, že
už ho každej dostal nejmíň 18x na každou ze svých 25ti
e-mailových schránek, nevím, kdo je autorem, ale líbí se mi
to tak, že to tu prostě musí být. Sorry :-)

Popíšu Vám příhodu, která se mi ještě dnes jeví jak z
povedené komedie. Jel jsem (Felicia 1,3 Mpi) do Vsetína.
Přede mnou jela tatáž Felicie, jen jiné barvy a se vsetínskou
značkou. Řidič přede mnou jel zhruba stejným tempem, jaké
jsem měl naplánováno i já, takže nebyl žádný důvod jej
předjíždět. Byl hyc, měl jsem pootevřená na 5cm všechna okna
(chová se to jak kabriolet) :-))) a navíc jsem silný kuřák,
takže otevřené aspoň jedno okno mít musím.

Zezadu se ozvalo zařvání gum, zablokovaných na asfaltu a
pohledem do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce
vlepit už zepředu důkladně "otuněná" oktávka s pražskou
značkou. Tmavá skla, ohulené xenony a řev točeného motoru,
jen jen vystřelit.

Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, že
hodlám zpomalit, ať mě může předjet, když má tak napilno.
Sundal jsem nohu z plynu, lehce přibrzdil a vysloužil si zato
vzteklé troubení oktávie.

Vzápětí (bez blinkru či jiného varování) následovala
blesková akcelerace a schytal jsem takovou "myšku", že jsem
tentokrát musel na brzdu fakt dupnout. Zanadával jsem si
(prase jedno pražácký....) a jelo se dál.

Vzápětí něco podobného řidič oktávie provedl i řidiči
Felicie, co jela přede mnou. Vzteklé troubení, myška a jelo
se dál.

Před námi všemi jel "extralongvehikl" a toho si netroufl
předjet ani "pražík", byl to i na něj dost nepřehledný úsek a
vehikl navíc valil aspoň devadesát.

Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co
čert nechtěl i na dolním malém rondlíku a poté na
parkovišťátku u kulturního domu (mimochodem přes silnici
sídlí PČR).

Co se dělo pak, mi musela zčásti doplnit manželka, protože
já byl smíchy úplně grogy.

Pražák z oktávky, mladík cca dvacetiletý, oháklý v Bossu
vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče
asi pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto
Valacha jak Radhošť.

Slyšel jsem jen: "Ááá, pocem ty sviňo, já ťa naučím,
jak sa jezdí!" - a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s
Bossem váleli v prachu parkoviště. Mladík vřískal "pomóóc,
přepadení", Valach si ho nevšímal, cosi ještě zavrčel a
měl se k odchodu.

Nato mladík vyskočil jak čertík z krabičky ze země,
přihnal se k Valachově Feldě a začal do ní zběsile kopat.
Valach se otočil, pražák poodskočil bokem, aby zas nějakou
nechytil.

Ten ďábelský výraz ve Valachových očích si budu pamatovat
nadosmrti. Pomalu přišel ke své okopané Feldě, odemkl kufr,
vytáhl motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že jsem tak
velkou lištu snad ani neviděl, nastartoval, ani nečekal až se
zahřeje (možná jel z práce...) a zručně, bez škrábnutí okolí
(!), uřízl pražákovi masivní zadní tuningové křídlo. Zhasl
pilu, uložil do kufru a prohlásil: "Třeba ti to včíl tak
rychlo nepojede, hňupe" a odešel.

Pražák se složil na obrubník a viděli jsme to oba, já i
žena (mám svědka), brečel jak malé děcko, když se mu rozbije
nejmilejší hračka. Dodnes, aniž by to okolí chápalo, se s
ženou řehtáme jak blázni, když někde zaslechneme motorovou
pilu...

Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten
Valach udělal (ač to bylo bezpečně mimo zákon), mi bylo velmi
sympatické a možná by si Pražáci měli na Valašsku dávat
většího majzla. Valašsko je surový, drsný kraj, kde to lidé
nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím moc jednoduché a i
jejich reakce jsou takové přímočařejší ;-)))